Romano hangos - dvojjazyčný čtrnáctideník o životě Romů nejen v Česku...
Terénní programy - sociální služby pro lidi v tíživé životní situaci. Pomoc, poradenství, asistence.
Volnočasové a výchovně vzdělávací aktivity pro děti a mládež. Zábava, rozvoj, podpora.
Podpora tradiční romské kultury, její uchování i rozvoj.

"Lačho chaviben" znamená "dobrou chuť". Lačho chaviben znamená také, že se sešla skupinka romských žen, zaštítěných spolkem Společenství Romů na Moravě, a připravila pro vás vynikající pochoutky z tradiční romské kuchyně.

Výtěžek své činnosti věnují dětem na uskutečnění letního tábora.

Romská kuchyně kouzlí z obyčejných surovin. Tradičně se používá zelí, brambory, mouka, maso. Dáte si lahodné pečené závitky holubki, masové zelíčko ármin plné chuti, jako přílohu chlebové placky marikľe a jako sladkou tečku šinga? Zajímá vás, jak že chutnají ty pověstné goja? Kuchyně našich Romů je podobná té české či slovenské, tak se určitě nebojte vyzkoušet, co doma nevaříte a poznejte nové recepty!

S ohledem na puvod Romu lze tvrdit, že v daleké historii, tj. v dobách, kdy pobývali v Indii, byla jejich kuchyně příbuzná indické s tím, že byla současně kvůli nemajetnosti Romů velice skromná. S počátkem migrace začala být jejich kuchyně, stejně jako ostatně i jazyk a některé zvyky, ovlivňována novým okolním většinovým obyvatelstvem těch oblastí, kde se zdržovali. Každopádně však romský jídelnícek zůstával stále chudý a jednostranný, neboť si Romové nikdy nepěstovali své plodiny ani nechovali vlastní dobytek. Tradičními řemesly byly po staletí kovářství, kotlářství, košíkářství, zpracování kůží apod., proto byli závislí na produkci okolního obyvatelstva. V zimě proto neměli žádné zásoby, bylo to pro ne nejobtížnejší období, ženy musely často žebrat nebo krást.

V jídelníčku se používaly hlavně brambory, zelí a kukuřice. V neděli se dělávaly k obědu halušky, připravovaly se ze syrových brambor a mouky, jedly se s tvarohem, omastkem nebo s cibulí. Bylo to syté jídlo, takže se v nedeli jen obědvalo, nesnídalo se ani nevečeřelo. V romské kuchyni nechybělo ani maso, vetšinou se jednalo o uhynulou lesní zvěř. Koňské a psí maso se však neslušelo pojídat. Romové nikdy nejedli znovu ohřívané jídlo, které již bylo jednou uvařeno. Přes svoji chudobu zbytky vyhazovali, protože věřili, že je očichávají duše mrtvých a mohly by tak na ně prenést nemoc. Tento zvyk si uchovaliv romských rodinách dodnes.

Příprava jídla měla svá přísná pravidla: Hospodyně by při vaření měla mít dobrou náladu, aby se pak příjemně cítili ti, co jedí. Na vaření a praní prádla se musely užívat odlišné nádoby. Protože nádobí bývalo u Romů málo, často si je v rodinách i mezi rodinami půjčovali. Mezi Romy byla vetšinou velká solidarita, takže kdo zrovna neměl co jíst, dostal vetšinou něco od druhých.

Dnes je romská kuchyně celkem podobná kuchyním majoritních populací, v nichž Romové žijí. Vliv vetšinového okolního obyvatelstva je i přes značnou uzavřenost romské společnosti znatelný ve všech oblastech života. Přesto si Romové stále uchovávají v jídelníčku svá oblíbená tradiční jídla, která jsou velice levná a přitom chutná. Další jídla závisí na sociální situaci té které rodiny. Vývoj je i zde patrný a vznikají jídla nová, která jsou ovlivněna tradičními kulinářskými zvyklostmi.

O romské kuchyni lze i v současnosti říci, že za málo peněz dokáží Romové uvařit velice chutně.

Czech English French German
Nahoru